Křížová cesta

1. zastavení - Pilát odsuzuje Ježíše k smrti

Poncius Pilát byl člověk přísný a svéhlavý a přesto podléhá veřejnému mínění. Nebyl schopen učinit to, co považoval za správné... Nejsem tu však proto, abych soudil Piláta. Mohl bych se ptát sám sebe: Proč radši pluji s proudem, než abych udělal správnou věc? Proč si radši umyji ruce a dělám, že se mě dění kolem netýká? … To však dnes řešit nechci. Pojďme projevit kapku soucitu k Pilátovi, který musel vybrat ze dvou špatných variant. Respektujme špatná rozhodnutí druhých, protože asi každý z nás by něco vzal zpět a nemůže.

2. zastavení - Ježíš bere na sebe kříž

Bez urážky, náš život je snadný. Žijeme ve svobodné zemi, v bohaté části světa, můžeme studovat a užíváme života tak, jak sami chceme... Jistěže neseme nějaké kříže, těžkosti a nesnáze. Vznesu však jednu pochybnost. Jsem v tom materiálním dostatku šťastný? Odpovědět si musí každý sám, i když převážná odpověď bude asi ano. Proto Vás chci k něčemu pozvat. Zkusme ráno hned po probuzení nebo večer před usnutím vzpomenout, že Bůh je, vezměme si to jako takový malý kříž.

3. zastavení - Ježíš padá pod křížem

První Ježíšův pád na křížové cestě je za naši pýchu. Všechno víme, všemu rozumíme, dokážeme cokoli a zvítězíme kdekoli. Asi nikomu z nás se tato formulace nelíbí. Uznáváme přece svoji omylnost jako přirozenou a nezbytnou a rozhodně známe bolestivou zkušenost selhání a porážky... Co je zde pak skryto? … Pořád se opakuje, že je třeba umět prohrávat, ale umíme vyhrávat? Když jednou přijmu své vítězství, ne jako zásluhu, ale jako posilu na cestě, budu Ježíši o krok blíž.

4. zastavení - Ježíš se setkává se svojí matkou

Veliká radost i bolest. Je tu někdo, kdo nepokřikuje, neplive, nenadává. Matka Boží, Bohočlověka neopouští, ani na cestě křížové. Co mu říká? Co jí může říci Ježíš? Nic. Setkání probíhá beze slov. Slova lidi často omezují do předem připravených kategorií, slova jsou zde nepatřičná. Matka Boží je přítomná a Ježíši to stačí. Neopustila ho a ani ho neopustí. Stejně tak neopustí nás, tebe ani mě. A není třeba nic dodávat.

5. zastavení - Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž

Vojáci viděli, že Ježíš svůj kříž na Golgotu nedotáhne, proto zastavili nějakého muže, aby poprava proběhla bez zdržování. Šimon kříž nést nechce, je vyčerpaný z práce, bojí se vojáků. Ale pár šťouchanců kopím a kříž nesou dva. Co se Šimonovi honí hlavou? Je naštvaný? Nechce aby ho viděl nějaký známý? Jak často musím udělat něco co nechci. Kolik protestů, nadávání a hněvu při tom nahromadím. Jak často se pak snažím od takové práce odbíhat. Pojďme se radovat i z dokončení úkolu, který z celého srdce i mysli nesnášíme.

6. zastavení - Veronika podává Ježíšovi roušku

Ježíš už ani nevidí na cestu přes krev a pot v očích. Otřít si je nemůže, nemá čím a nese kříž. Veronika není připravena jako občerstvovací stanice. Je to obyčejná žena, a přesto je vyjímečná. Když uvidí Ježíše, ví co je třeba, vezme co má po ruce a otře Ježíšovi tvář. Řekl bych že je to drobnost v Ježíšově situaci, ale Ježíš vidí skutek lásky a Veronice zůstává v rukou jeho tvář. Chtěl bych poprosit, každého i každou z vás, buďme ochotni udělat drobnost pro druhého, když to bude potřebovat

7. zastavení - Ježíš padá pod křížem podruhé

Druhý pád je za naše lakomství a závist. Obojí pramení ze vztahu k věci, dovednosti, ale i k člověku. Příliš si zakládám na tom co mám a umím a naopak si nevážím druhého a jeho dovedností. Mám pocit, že druhý toho víc má, umí nebo víc znamená? Možná že není o co stát. Být obdarován totiž znamená mít odpovědnost. Nic mi nebylo dáno abych si to schoval před světem. Zkusme hledět na druhého a být vděční za to co dělá pro mě a pro svět.

8. zastavení - Dcery Jeruzalémské oplakávají Ježíše

Nevypadá jako zločinec, je mladý, je ho škoda. Řeči! Co bylo k obědu? Jaké je dnes pěkné počasí? Neumím mluvit, jak bych potom mohl umět mlčet? Nerozeznám vhodný čas ani slova. Ježíš tyto ženy kárá, ne pro jejich pláč, ale pro jejich povrchnost a nepochopení. Proč tu Ježíš jde cestou křížovou, co nám chce říci? To se dozvím pouze tak, že zmlknu a zaposlouchám se. V mezilidském dialogu je to stejné, nasloucháním zjistím co má druhý na srdci. Dejme mu šanci promluvit.

9. zastavení - Ježíš padá pod křížem potřetí

Potřetí padá Ježíš pro nejhorší nemoc moderního světa. Lenost, prokrastinace, akédie, neochota k dílu, znuděnost. Mám nadpřirozenou schopnost urychlovat den i noc sledováním, co je nového? Kdo ze seriálu umře tentokrát? Nebo prostě potřebou klikat? Kolikrát za den vezmu do ruky mobil a kolikrát knížku. Jak dlouho vydržím soustavně dělat jednu činnost, když mě zrovna nežene deadline? Bez urážky, boj s leností je těžký a definitivně zvítězit nelze. Můžu ale dělat užitečné věci a po kouskách lenost porážet.

10. zastavení - Ježíš vysvlečen ze šatů

Pro moji přetvářku, lži a zbožné ksichty je Ježíš vysvlečen ze šatů. Je to znamení, že jednou přijde chvíle, kdy všechny masky a skrýše zmizí a nikdo se neschová za nic a za nikoho. Je přirozené, bojím-li se toho okamžiku. Teď však ta chvíle ještě není. Nemá smysl pokoušet se masku strhnout, zbavit se své ochrany před druhými. Zkoušejme se však měnit, pomalu a postupně. Dorůstejme do ideálu, který se snažíme ukazovat druhým. A jednou třeba zjistíme, že již není co strhnout.

11. zastavení - Ježíš je přibit na kříž

Vojáci přibili Ježíše na kříž. A kolem stojící dav se mu posmívá: „Jsi-li židovský král, sestup z kříže.“ Připomíná to ďáblovo pokušení: „Jsi-li Syn Boží vrhni se dolů,“ z vrchu chrámu. Ani Ježíš nebyl ušetřen pokušení proslavit se. „Sestup z kříže a my uvěříme.“ Ale Ježíšův úkol není proslavit sám sebe, on nám zjevuje Otce; plní jeho vůli... A co já? Chci se proslavit před lidmi? Nebo se chci líbit Bohu? Pojďme zkusit nepoužívat větu: „Tohle se mi opravdu povedlo.“

12. zastavení - Ježíš na kříži umírá

Ježíš je opuštěn. Zůstali s ním jen ti, kdo ho opustit nemohou, ti kterým jsou ta místa určena, lotr po levici a lotr po pravici. „Eloi, Eloi, lema sabchthani?“ „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Proč Bůh dopouští, aby Boží Syn umíral sám? Ne! Bůh toto nedopouští, Bůh to tak chce. Ježíš ukazuje lásku svého Otce, aniž by mu on stál za zadkem. Bůh tedy promlouvá svým věčným Slovem. To je Ježíš! Asi se často ptám: Bože, proč tě neslyším? Co mám dělat? Možná je to chvíle, kdy mi Bůh dává prostor. Vždyť jsem také Božím dítětem.

13. zastavení - Ježíšovo tělo sňaté z kříže je položeno do klína jeho matky

Není to žádná iluze, není to zlý sen, Ježíš doopravdy zemřel... Každý z nás má určitě zkušenost se smrtí blízkého. Čím bližší člověk, tím větší bolest. Mariina bolest není v ničem umenšena faktem, že je Matka Boží. „Bože, proč jsi to dopustil?“ Jaká je zde asi naděje, jaká víra? Zbývá láska. „Vždyť silná jako smrt je láska, nezkrotná jak podsvětí je její vášeň. Žár její je sám oheň, plamen Hospodinův... Lásku neuhasí ani velké vody a proudy řek ji neodplaví.“ Zůstaňme nyní chvíli v tichu.

14. zastavení - Ježíšovo tělo položeno do hrobu

Stojíme na konci Ježíšovi pozemské pouti. Kámen je přivalen. Je dokonáno, kauza uzavřena, věc vyřízena. Hotovo, už se tím nebudeme zabývat... Jak často se snažím, něco zahrabat, zapomenout a víc už neřešit. „Never more,“ říká nám Havran … Ale neukazuje Ježíš něco jiného? Ježíši nechceš po nás něco víc?

1. zastavení - Ježíš byl vzkříšen

„Anděl řekl ženám: Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.“ (Mt 28,5-6)

Dvě ženy, které stály u kříže, se vracejí tam, kde je jejich poklad - kde je jejich srdce. Tolik milovaly Ježíše, věřily mu, proto teď, po zkušenosti jeho smrti na kříži, jsou smutné. Přicházejí uctít alespoň Ježíšovo mrtvé tělo. Přicházejí ke hrobu. Nečekaly, že ho najdou prázdný. Lekly se. Ježíš je však nenechává dlouho ve zmatku. Posílá nejprve svého anděla, aby ženám objasnil situaci. Anděl jim oznamuje: „Není tady, byl vzkříšen!“

2. zastavení - Petr a Jan u prázdného hrobu

„Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.“ (Jan 20,6-8)

K prázdnému hromu přicházejí také další „zbylí věrní“ Petr s Janem. Jan, přestože byl mladší a dorazil k hrobu dříve, nevstoupil do hrobky. Dal přednost Petrovi, aby vešel jako první. Oba viděli složené pruhy plátna, do kterých byl Kristus zabalen a roušku z jeho tváře složenou zvlášť. Na základě tohoto znamení učedníci uvěřili.

3. zastavení - Setkání s Máří Magdalenou

Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistře'. Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl." (Jan 20,16.18)

Marie Magdalská přichází dokázat svou vděčnost a lásku k Ježíši. Nešetří projevy lásky. Nakupuje olej a vynakládá úsilí, aby přišla ke hrobu hned z rána. Odměňuješ ji tím, že ji oslovuješ jménem a dáváš se jí poznat. Vzkříšený Ježíši, ty nás voláš jménem, protože nás miluješ. Pomoz nám, abychom kráčeli po cestách světa, v rodině, ve škole, v práci jako tví přátelé a dokázali hlásat to, co jsi nám svěřil.

4. zastavení - Na cestě do Emauz

„Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emauzy, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.“ (Lk 24,13.15.25.27)

Dva učedníci se ubírali do vesnice Emauzy. Připojil se k nim Vzkříšený Ježíš. Ježíš nejprve naslouchá jejich zklamání a pak jim odkrývá smysl své oběti na kříži. Řekl jim: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci!